Můj další hubnoucí den probíhá skvěle. Váha je ke mně po ránu přívětivá, zase ukazuje malý úbytek.  Dvacet minut zacvičím, jde spíš o protažení,ale je mi fajn. Celý den vážím a zapisuji potraviny, je pravda, že se mi to začíná dostávat do oka. Zatím je vše zdlouhavé, přidávám si do seznamu vlastní potraviny, takže mi vše vyplnit trvá dlouho. Všechny hodnoty jsou uspokojivé a semaforky mají nakročeno k tomu, aby se večer pěkně zeleně rozsvítily. Takto jde až do odpolední svačiny.

Odpoledne s dětmi nakupujeme a ony říkají, že chtějí popřát kamarádce, dcerce naší sousedky, která dnes slaví 5. narozeniny. Souhlasím a ony vyberou nějaké drobnosti jako dárečky. Říkám dětem, že jen zazvoníme a předáme dárky a půjdeme. Potom už jde všechno jinak,  než mám v plánu, sousedé nás zvou dál, naše i jejich děti jásají, tak se necháme zlomit. Otevírají víno,připíjím na oslavenkyni, sousedka ráda a dobře peče, nese ochutnat svoje výtvory,sice argumentuji dietou, ale trošku naléhají, nechám se přemluvit. Myslím si, že když jsem neměla večeři, tak nebude nárůst kalorií tak velký, ale večer při zadávání se téměř vše rozsvítí červeně a tak vidím, že celodenní snažení je v háji.Mám na sebe vztek, ale nevím, jak takové situaci zabránit. Jsou to fajn lidi,je těžké odmítnout nabízené pohoštění. V tomhle bych potřebovala poradit.A pak během přátelského hovoru jde zobání samo. Nejdřív jsem se bála, abych po týdenním vážení neměla úbytek moc velký, tak se to rozběhlo, ale nakonec to nebude tak horké. Dnes je kalorická bilance špatná, přitom vše šlo dobře a pak stačila zhruba hodina a půl k tomu, aby veškerá snaha přišla vniveč.